Prosinec by měl být v prvních třech týdnech spíše časem rozjímání nežli bujaré
zábavy. Návštěva divadla se sice řadí mezi „zábavu“, nicméně není zábava jako
zábava. Zvlášť když je obloha našedlá, fouká a tma je většinovou součástí dne.
Před vchodem do divadelního sálu Studia Alta jsem 1. prosince 2016 potkala
starého známého. Mezi řečí a čekáním na konci diváckého zástupu jsem si
postěžovala, jak moc bych si přála, abych nemusela nikam chodit, jak jsem
zmrzlá a unavená přelomem listopadu a prosince. Z jeho reakce mi utkvělo,
že „…jsou i tací, kteří si jen zavolají,
aby věděli, jestli se náhodou při představení nic neobvyklého nestalo, a pak
píšou recenze na základě předchozích zkušeností s autorem či souborem...“…no, zkraťme tuto hned debatu,
nevěřím tomu! Nevěřím, že by někdo z mých kolegů takový byl, a jestli ano,
tak to určitě není kolega! Že po přečtení recenze má čtenář (nebo participující
umělec) pocit, že viděl (vytvořil) jiné představení, je docela logické,
scénické (živé) umění je záležitostí daného okamžiku a hodnocení podléhá často
emotivně subjektivním dojmům z jedné či druhé strany. Navíc poslední dobou
si termín „odbornost“ každý vykládá podle své potřeby.
V tu chvíli jsem
průchodu Studia Alta takto hbitě reagovat nedokázala, natolik mě takový názor
překvapil. („…co my „kritici“ vlastně
víme o našich čtenářích, když oni takhle uvažují poté, co čtou naše články…“)
Každopádně mě to navedlo směrem, který mi pomohl otevřít mé rozjímání nad
zážitkem z představení ze SatSang,
kvůli němuž jsem ten večer opustila zónu komfortu u puštěného přímotopu ve své
podkrovní pracovně-kamrlíčku. Věděla jsem, že to bude stát zato a nespletla jsem se...
SatSang
Setkání zkušených tanečníků na jevišti není ničím udivujícím, víceméně je to základ, na kterém staví dobré taneční představení. Setkání zkušených tanečních improvizátorů v přítomném jevištním okamžiku, to už je jiná. Není to náhoda, ale není to ani režijní kalkul. Jedná se o intuitivní manifest, respektive obřadní záležitost, rituál vzájemného propojení myšlenek, pocitů, energií, vjemů.
 |
| foto: Linda Průšová |
Nikdy to ovšem nefunguje nahodile, to už musí být opravdu mezi
improvizujícími úzký vztah, aby jim stačilo přijít a tančit bez předchozího
slova. Improvizace je hra s nekonečnou variabilitou možností, která má, jako
každá hra, svá pravidla, se kterými musí být všichni hráči aktuálně obeznámeni.
Vzniklý společný taneční okamžik pak dokáže vyvolat víc než jen individuální
radost z jejich vzájemnosti v tanci. Zjeví mystiku tance jako takového, odkryje
tok energetických proudů pohybu v čase a prostoru bez příkras a obalů
sociálního či scénického kontextu.
 |
| foto: Linda Průšová |
Zuna Vesan Kozánková je všeobecně respektovaná taneční
léčitelka s hlubokou znalostí principů východních filozofií a medicín, které
dokážou odvrátit pohromu blížícího se kolapsu, a to nejen v oblasti těla
tanečníka. Je také uznávanou pedagožkou současného tance a v neposlední
řadě i tvůrkyní tanečních představení, respektive iniciátorkou tanečních
událostí. je jako
improvizované představení v jejím konceptu, což mu dává zcela jasné
mantinely podoby i účelu, pro jaký se děje. Osobní a aktivní přítomnost autora
hudby na scéně, slovenského multiinstrumentalisty, zpěváka, skladatele a
improvizátora tvořícího pod uměleckým jménem
Maok, podporuje komplexnost
celého projektu, který vnikl v produkci
Me-sa a
Tanečnej
spoločnosti Artyci. Kromě představitelů těchto dvou velmi rozdílně působících uskupení (
Martina Hajdyla Lacová,
Karolína Hejlová a
Zuna a
Milan Kozánkovi) se tohoto tanečního setkání na jevišti účastnili ještě
Daniel Raček a
Lukáš Homola.
Tři taneční páry, tři rozdílné energie tří různých tanečních zkušeností. Nepolapitelnost vznikajících okamžiků vytvářená esencí přítomnosti vlastního odhalení nadnášená meditativní atmosférou hudby měla daleko k tomu „pobavit“ či „ohromit“ diváka, a přesto dění na jevišti překonávalo všechna divadelní metaforická podobenství či tematicky angažovaná sdělení.
Zuna Kozánková je zkušenou improvizátorkou, takže její koncepce s přesným
časováním už čeká pouze na individuální vybočení ostatních tanečníků, aby se mohla dál sama
rozvíjet podle skutečnosti a stavu vnitřní i vnější pravdy. A děje se tak.Hudba a projekce
jsou červenou nití v labyrintu, zručně vedený light design zdatným
pomocníkem při „osvícení“. V této hře si každý z přítomných sám musí
zvolit roli a sám si i nést konsekvence své volby, protože systém rozehrávek i
nahrávek je naopak veden v důsledné hierarchii. Pečlivost koncentrace se samovolně
prolíná s nadsázkou odlehčující přílišnou vážnost situací, jež určitě není
atakem krajních mezí, ale spíš projevem periferních ambicí. Takových, které
rychle vyšumí stejně jako detailní popis takového představení v recenzi. Vidíme
jen to, co vidět chceme a můžeme. A zpracovat to máme dovoleno jen pro vlastní
potřebu. Ideální pro čas rozjímání.
Když teď znovu trochu
přemýšlím o slovech (doufejme, že spíše v žertu myšlených), která jsem před
začátkem představení slyšela, napadá mě, že kdybych zůstala doma a psala „po
paměti“ na základě informací od někoho z diváků, vypadalo by to asi takto:
SatSang (
sat – pravda,
sang –
společnost) bylo hodinové improvizované představení pro šest vynikajících
tanečníků, kteří pod vedením
Zuny Vesan Kozánkové hledali cestu
do vlastního nitra. Jako obdobná představení založená na scénickém setkání
„tady a teď“ experimentovalo s diváckou trpělivostí a ochotou přihlížet
bezdějovému tanečnímu dění za doprovodu hudby
Maok. Taneční
improvizace, která na nepoučeného běžného diváka - laika musela působit silně
abstraktně, využívala slovník současného tance a byla ozvláštněna využitím
tibetských mís a východní symbolikou ve fotoprojekci, které zřejmě měly
souvislost s motivací pro pohyb a dění na jevišti.
 |
| foto: Linda Průšová |
Když jsem před
začátkem tohoto svého rozjímání zadala slovo
SatSang do internetového překladače, z hindštiny vyšel podle google
translation překlad „Projevy“. Nebýt na představení, dost by mě to při přípravě
reflexe mátlo, takhle mi dochází, že i psaní může být vlastně improvizovaným
projevem, který není ovšem zachycen v čase a prostoru, ale na papíře či
jako elektronický datový dokument. Je fajn, že může být stejně jako tanec
rozjímáním i zábavou zároveň nebo i samostatně. Tak jsem toho taky využila.
Žádné komentáře:
Okomentovat