pátek 2. června 2017

Mockument o novodobém spasiteli v Divadle Archa

autor fotografie: DannyWillems
Recenzi nejnovějšího představení
věhlasného belgického souboru
Ultima Vez psanou pro OperuPlus.cz
naleznete NA TOMTO ODKAZU


úterý 18. dubna 2017

Na periférii taneční platformy aneb dvakrát o naději z Duncan Centra

Ze života hmyzu (KDC) foto: Vojtěch Brtnický
Jakási řízená náhoda  způsobila, že jsem mimo hlavní proud dubnové koncentrace tanečního dění navštívila dvě představení v divadle Konzervatoře Duncan Centre v Braníku. Naskytl se mi tak zajímavý vhled do formy, obsahu a výsledků studia současného tance u nás. 
Byl o to pozoruhodnější, neboť se sice jednalo o studenty jedné školy, nicméně to byly dva po sobě jdoucí ročníky, které představily ve dvou různých fázích výsledky své práce na základě dvou nestejných přístupů k zadání podle osnov pro předmět Tvorba.



pondělí 27. března 2017

Bílá na černé. Pulsar v divadle Ponec

foto: Vojtěch Brtnický
ZDE recenze PULSAR - choreografie Michala
Záhory v nové etapě jeho působení.

Psáno pro OperuPlus.cz

středa 25. ledna 2017

Tanec v dokumentárním divadle: Obyčejní lidé

foto: Jakub Hrab
     Divadlo Archa je tanci otevřené. Pro taneční komunitu je téměř        prestižní scénou, vždyť jeho jeviště hostilo mnoho výjimečných tanečních představení domácích i zahraničních souborů a nemálo tanečních projektů vzniklo přímo pod hlavičkou jeho produkce. Tanec do Divadla Archa prostě patří a Divadlo Archa to ví a nebojí se tohoto svého aspektu využít.

         První letošní tzv. domácí premiéra této „scény pro současné umění“ spojuje formu inscenačních principů dokumentárního divadla s obsahem využívajícím možnosti tance jako nejstarší sociální interakce stejně jako uměleckého projevu.

úterý 17. ledna 2017

Psáno NAROZLOUČENOU

Foto: Vojtěch Brtnický
 Není úplně radostné psát o posledním rozloučenou s tanečním souborem, který považujete za fenomén tuzemské taneční scény a máte k němu vztah definovatelný jako takřka osobní. Proto máte ale potřebu, něco o tom napsat.

V prvé řadě musím konstatovat, že jsem od počátku brala NANOHACH spíše jako uskupení tvůrčích osobností fungující na základě společných zájmů a vizí. V mých očích to byla především produkční jednotka, která zaštiťovala společnou činnost svých členů, ať už se jednalo o tvůrčí, interpretační či popularizační aktivitu.