Tanec Praha > Tanec dětem >Vystoupení souborů z celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2015

Stalo se již téměř pravidlem, že v rámci doprovodného programu mezinárodního festivalu tance a pohybového divadla Tanec Praha se prezentuje práce, která je opravdovým, i když málo viditelným podhoubím českého tance. Je to výběr z účastníků Celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance Kutná Hora, která je finále každoročních jarních regionálních kol, probíhajících v jednotlivých krajích naší republiky. Programová rada „Kutné Hory“ složená z členů odborné rady pro scénický tanec při NIPOS-ARTAMA vybírá každoročně dva dětské soubory, které následně vystoupí v divadle Ponec těsně před zahájením Tance Praha. V letošním roce padla volba na ZUŠ Kralovice z Plzeňského a ZUŠ Vodňany z Českobudějovického kraje.

Když děti malují pastelkou

Pod pedagogickým vedením Simony Mikešové a za převážně autorského doprovodu jejich hudebního pedagoga, korepetitora Štěpána Kosa vystoupily kralovické děti ve třech choreografiích.
Tematicky všeobecně často využívaná motivace se v jejich originálním a něžném zpracování pod názvem Příběh o jablíčku opět ukázala jako nekonečná inspirace pro práci s touto věkovou skupinou dětí mladšího školního věku. Podobně jako námět barev a jeho pohybového ztvárnění v choreografii Když děti malují pastelkou.

Samostatně podvodní dýchací zařízení

Hudební úprava skladby Camille Saint-Saënse doprovázela  Samostatné podvodní dýchací zařízení, kde se do hladka učesaná strukturovaná improvizace stala tanečním dílkem plným muzikální citlivosti a taneční křehkosti. Práce Simony Mikešové se vyznačuje vysokou estetikou jak v pohybové připravenosti dětí, tak i skrze scénický aspekt choreografií. Kostýmy svou jednoduchostí splývavých linií podporují a zkrásňují dětský tanec v jeho pravdivosti i přirozenosti a s podporou živého hudebního doprovodu přímo hladí po duši.

Druhá část představení patřila tanečnímu oddělení ZUŠ Vodňany, jehož tvorba vzbuzuje již několik let pozitivní reflexe na celostátních přehlídkách hlavně díky početné a velmi tanečně nadané chlapecké taneční skupině. V divadle Ponec se tito tanečníci představili hned se třemi choreografiemi: s červeně laděným Elementem (hudba Jakub Plachta), už trochu starší, ale o to jistější Different geometry, která oslovuje svou pohybově geometrickou abstrakcí na hudbu Petera Grahama a aktuální a věkově rozmanitou prací Baobaby s hudbou Michala Pavlíčka.

Element

Všechny tři kusy se nesly na vlně klučičí energie s velmi současnou taneční kvalitou vystavěnou na cíleném pedagogickém záměru.

Zajímavá je ale i další tvorba, kterou pedagožka Miluše Šindlerová připravuje v rámci výuky pro dívčí nebo smíšené třídy svého tanečního oddělení na vodňanské základní umělecké škole. 

Rozhovory větru

Rozhovor větru (hudba M. Mower) v podání jedenáctiletých tanečnic stejně jako Do ticha (hudba I. a V. Havlovi), které tančily jejich o rok starší spolužačky, měly téměř vílí křehkost.

Živé vzpomínky

Velkou citlivost v tanečním projevu bylo možno najít i v Živých vzpomínkách (hudba: Michael W. Smith), které choreograficky se svými kamarádkami vytvořila třináctiletá absolventka 7. ročníku TO ZUŠ. 

Nechyběla ani ukázka obligatorního lidového tance v podobě tanečních her: Na pastvě s hudbou Petra Ebena a Klementa Slavického a v úpravě klavírní korepetitorky TO ZUŠ Evy Wágnerové byla určena pro devítileté tanečníky a tanečnice. Lehce experimentální byla Oka modroholka na hudbu Jakuba Plachty, který osobitě zpracoval téma známé lidové písně. Tentýž skladatel byl autorem i hudby velmi poutavé choreografie Nejsem tu jenom já, která krásně představila práci smíšené taneční skupiny ve věku dospívání. Choreograficky nápaditá, lidsky citlivá i napínavá práce představila další podobu TO ZUŠ Vodňany.

Vystoupení výběru souborů Celostátní přehlídky dětských skupin scénického tance Kutná Hora 2015 v rámci doprovodného programu renomovaného mezinárodního tanečního festivalu je jistě velmi chvályhodná aktivita, která však trochu postrádá využití svého potenciálu. Lze tak usuzovat z třeba z toho, že diváci, kteří toto představení navštívili, sotva dali početně dohromady číslo deset. Není se čemu divit, oba dva soubory to nemají zrovna „za rohem“ (tradiční publikum dětských vystoupení složené z rodičů a přátel se tedy nekonalo), a zájemci o dětský scénický tanec z řad laické i odborné veřejnosti byly odkázáni na vlastní aktivitu či spíše detektivní talent při hledání něčeho v programu festivalu Tanec Praha 2015, o čem mohli spíš jen tušit, že se asi koná.

TO ZUŠ Vodňany - pedagogické vedení Miluše Šindlerová

To, že děti tančily víceméně pouze pro sebe navzájem, evokuje nevyhnutelnou otázku: „Jaký je význam, dopad a vlastně i cíl takovéto akce?“ 

Pokud je oním cílem zviditelnění kvalit dětského scénického tance, tak zřejmě nastala nějaká komunikační chyba na trase NIPOS-ARTAMA (z pověření MK ČR pořádá celostátní přehlídku dětských skupin scénického tance) => koordinátor projektu Tanec Praha dětem (zaštiťující tento program v divadle Ponec). Svědčí o tom nejen geografický výběr prezentovaných souborů vyslaný ARTAMOU, ale i produkčně nevalně zpracované informace, které okupovaly tištěný program k představení. Mimo zastaralý a nepřesný text o kutnohorské celostátní přehlídce s chybnými internetovými odkazy byla velmi okatá i absence jmen samotných tanečních pedagožek či opomenutí uvedení autorů hudby  nebo věku tančících dětí. Ještě že se něco dalo vyčíst z komentářů o vzniku jednotlivých tanečních dílek. Co ovšem nebylo v tomto neformálním popisu zmíněno, zůstalo veřejně utajeno.

Někdy je představa o tom, co je vlastně amatérské umění a amatérská tvorba, velmi zkreslená.

TO ZUŠ Kralovice - pedagogické vedení Simona Mikešová

Přestože diváci měli v programu divadla Ponec 29. května 2015 možnost vidět hodnotnou pedagogickou i choreografickou práci v interpretačně kvalitním vystoupení, které by se klidně mohlo konfrontovat s leckterou „profesionální“ produkcí, celý podvečer vyzněl kvůli přístupu koordinátora programu i postoji partnerské státní instituce velmi „amatérsky“.
A opravdu z toho nepomůže povinně společné organizované "pamětní" foto na jevišti místo děkovačky.

Zuzana Smugalová

autor fotografií: Vojtěch Brtnický
článek byl zveřejněn v časopise pam pam 2-15